Eliťačky a Eliťáci, všem vám děkujeme za účast na projektu Elitka a přejeme vám krásné Vánoce. Momentálně s městem jednáme o pokračování projektu, držte nám palce!
Chceme vás také upozornit na nejnovější rozhovor s Kateřinou Šedou, kde mluví i o Elitce. Najdete jej v prosincovém čísle časopisu Žena a život, přejeme příjemné čtení.
14. 9. 2024, Dům Českého Švýcarska v Krásné Lípě
REZERVACE ZDE: https://irenakubicova.cz/prolinani-svetu/
FOTOGRAFIE Z OSLAV
Eliťačky a Eliťáci, od 26. června do 31. srpna si si můžete vyzvedávat fotografie z oslav v papírnictví Anna Pachmanová, ul. Legií 1866, Varnsdorf. K dostání je zde také limitovaná edice piva „Eliťácká jedenáctka“.
Poslechněte si INTERVIEW na ČT 24 s Kateřinou Šedou.
Oslavy jsme zakončili legendárním Country bálem pro všechny Eliťačky a Eliťáky. K tanci a poslechu zahrála kapela Malvas a akci moderoval Miloš Kostlán.
Všichni ti, kteří nemohli přijít na Poslední směnu, si právě tady mohli vyzvednout svou poslední výplatu.
I přes vyšší věk některých účastníků se tančilo několik hodin!
V 10 a ve 14 hodin se v kině Panorama promítalo pásmo složené z archivních filmových materiálů, které ukázaly podnik Elite pohledem zpravodajských a dokumentárních záběrů. Po projekci proběhla debata s režisérem jednoho z dokumentů Ivo Bystřičanem.
Když se v pátek 24. května v 16 hodin znovu otevřela hlavní brána továrny ELITE, aby naposledy přivítala svoje bývalé zaměstnance na jejich POSLEDNÍ SMĚNĚ, začalo silně pršet. Nikoho to ale nezajímalo a stovky lidí přicházely ze všech stran. Řada z nich šla opravdu krokem, jiní o holích, další s doprovodem, aby vůbec mohli dorazit. To ještě nikdo z nich netušil, že hlavní část programu se nebude odehrávat v tovární hale, kde po celou dobu probíhala zábava s kapelou, ale přímo v ředitelně, kam postupně během celého programu jednotliví zaměstnanci přicházeli.
Celý rok jsem přemýšlela o tom, jakou odměnu lidem dát za celoživotní práci v továrně. Jakou situaci vytvořit, abych křivdu z hořkého konce jednoduše napravila. A pak mě napadlo celý proces výpovědi detailně zopakovat a odměnit zaměstnance netradičním odstupným, které nikdy nedostali. Zjistila jsem si přibližnou hodnotu továrny v devadesátých letech (cca 210 milionů Kč), což při počtu 700 přihlášených byla odměna 300 000 Kč pro každého. Na jednotlivé bankovky jsem zobrazila bývalé zaměstnance továrny a na zadní strany umístila jejich vzpomínky, které jsme sesbírali na setkáních. Tímto gestem jsem z jednotlivých Eliťáků udělala symbolicky skutečnou elitu a současně zhmotnila fakt, že tou největší odměnou jsou pro většinu z nich hezké vzpomínky.
Do role ředitele jsem obsadila skvělého herce Divadla na Vinohradech Otakara Brouska ml., který svou roli v ředitelně zvládl naprosto geniálně. Překvapení i šok z této situace nezažívali jen bývalí zaměstnanci, ale i já sama, když jsem ho viděla, jak třeba bez rozpaků poklekl, aby seniorce zavázal tkaničku. Po čtyři hodiny stál v ředitelně a neúnavně odměňoval zaměstnance jednoho po druhém a děkoval jim za práci pro továrnu. Každému z nich předal tři sta rozdílných tisícovek, které se staly současně kronikou této továrny.
