Máme tendenci vzpomínat nostalgicky na své mládí, ale všechno tak růžové nebylo.

Rozhovor se starostou města Varnsdorf Janem Šimkem

Jaký je Váš vztah k Varnsdorfu? Vyrůstal jste tady?

Jsem varnsdorfský rodák. Moje babička a děda sem přišli po druhé světové válce osidlovat pohraničí, když bylo původní obyvatelstvo vyhnáno.

Jaký byl Váš hlavní důvod, že jste se rozhodl kandidovat ve volbách a stát se starostou města, které má tolik problémů?

O komunální politiku a o dění ve městě se zajímám dlouho. V roce 2011 otřásly Varnsdorfem protiromské demonstrace. Hodně obyvatel vyšlo do ulic kvůli tomu, že tu vznikla ghetta nevalné pověsti. Byl jsem v rozpacích z toho panoptika, když jsem pod okny Romů viděl dav zmanipulovaných lidí. V té době jsem se začal zajímat o místní dění a před necelými šesti lety jsem se stal poprvé zastupitelem. Když jsem se rozhodl pro kandidaturu, probíhala tu nechvalně známá radarová kauza. S dalšími zastupiteli jsme tehdejší vedoucí představitele města odvolali a následně jsem se stal lídrem naší kandidátky. Jsem také od počátku 90. let členem zdejší apoštolské církve. Věřím, že církev by měla aktivně ovlivňovat společnost. My například vedeme komunitní organizaci pomáhající v boji proti závislosti na alkoholu, drogách a hazardu.

Jaké jsou podle Vás hlavní problémy/výzvy současného Varnsdorfu a jak by mohli pomoci situaci zlepšit místní obyvatelé?

Ti největší kritici jsou často lidé pasivní, kteří nejsou do ničeho zapojeni. Vidím to na sociálních sítích. Nejsou to lidé, kteří by se angažovali v kultuře, ve sportu nebo ve společenském dění. Je tu divadlo, kino, dům dětí a mládeže, tělovýchovná jednota, která má asi sedm set aktivních členů, zimní stadion, bazén, dopravní hřiště… Budeme stavět skatepark, máme tu přírodní rybník, staré koupaliště, které momentálně revitalizujeme. Aktivně se zapojuje Klub českých turistů a seniorský klub Pohádka. Na to, že má Varnsdorf jen patnáct tisíc obyvatel, tu máme nepřeberné množství možností. Myslím, že Varnsdorf je velmi dobrá adresa, bohužel se špatnou pověstí. Ta ale pramení z minulosti kvůli například již zmíněným romským protestům nebo nechvalně známým devadesátým létům a prostituci, která těžila z toho, že je Varnsdorf ze tří čtvrtin obklopen Německem.

Jaký je Váš vztah k Elitce? Pracoval v ní někdo z Vaší rodiny?

V Elitce pracovala moje maminka většinu svého produktivního života. Já sám jsem zažil tu zlatou éru Elitky jako dítě, v páté třídě jsem byl na eliťáckém pionýrském táboře na Výsluní, kam jsme jezdívali i na rodinné rekreace. Pro mě tehdy Elitka byla velká fabrika, kde pracovala třetina rodičů mých kamarádů (rodiče dalších kamarádů pracovali v TOSu nebo Velvetě), dostávali jsme mikulášské balíčky a chodili jsme na karnevaly pořádané Elitkou. Pamatuju si, že jsem coby malé škvrně na jednom karnevalu říkal do mikrofonu básničku a byl v šoku, jak se to ozývá. Můj tatínek byl muzikant, takže na různých zábavách i hrával.

Jak podle Vás Elitka ovlivňovala společenský život ve městě? Jak se ve Varnsdorfu změnila kultura a společenský život, když továrna Elite začala propouštět zaměstnance, a nakonec zavřela? Jak se kultura ve městě měnila během Vašeho života?

Elitka měla sice ROH, kulturní klub, kde se vše slavilo, vše bylo centrálně řízené a lidem se to moc líbilo, ale mezitím bylo spousta šedě. Stály se fronty na mandarinky a běžní lidé si nemohli dovolit jet k moři. Vesměs máme tendenci vzpomínat nostalgicky na své mládí, ale všechno tak růžové nebylo. Ba naopak. Jsem rád, že žijeme v demokracii. Pamatuju si, když Elitka začala propouštět zaměstnance, absorbovaly je však nově vznikající menší soukromé firmy. Eliťácké tábory zanikly, ale vytvořily se organizace a společenství, které pořádaly též tábory a volnočasové aktivity pro děti. Společnost se v průběhu času proměnila.

Během rozhovorů s bývalými Eliťáky často zaznívalo, že ve městě nemají kam jít za kulturou. Především senioři tápali, kam vlastně jít kromě Pohádky. Někteří se tak vyloženě těšili, až proběhne alespoň křest jubilantů na místní radnici. Neuvažovalo někdy vedení radnice nad vytvořením nějaké přímé aktivity, například setkání pro bývalé zaměstnance těch velkých podniků? Zaznívaly také názory, že ve městě není bezpečno. Mladší lidé, například rodiče malých dětí, si posteskli nad neustálým nepořádkem na hřištích. Další by zvýraznili průmyslovou historii města. Co na tyto názory říkáte?

Nabízí se otázka, zda je cílem městské samosprávy vymýšlet a organizovat čas obyvatel města. Jakákoli aktivita vychází vždy z rozhodnutí a nadšení samotných lidí. Potřeboval bych vědět, co konkrétně by si lidé představovali a co konkrétně jim tu chybí. Co se týče bezpečnosti, oproti roku 2000 trestná činnost rapidně klesla a je srovnatelná s podobně velkými městy. Nyní si lidé stěžují, že tu není kam jít za zábavou. Pravdou je, že když jsem byl mladý, mohl jsem si z diskoték vybírat, všude bylo plno a mohli jsme obcházet celé město. S tím jde ale ruku v ruce bezpečnost a výtržnosti. Ve městě bývá nepořádek v sobotu nebo v neděli dopoledne. Logicky proto, že ho nadělají opilí lidé. Máme tu četu APK (asistent prevence kriminality) a zaměstnance technických služeb, kteří mají ve své pracovní náplni dát věci ve veřejném prostoru do pořádku. Monitorují situaci a veřejná místa pravidelně obcházejí. Co se týče průmyslové historie města, jsou tu dva tábory. Někdo by zboural každý starý dům, jiný by zase všechny zachoval. Máme tu kromě úředníků a politického vedení též orgány rady města – komise. Konkrétně kulturní, bezpečnostní a komisi správy majetku, které s námi tyto otázky řeší.